Upíři z vědeckého hlediska

Upíři se z vědeckého hlediska nazívá jeden druh netopírů. Upíři představují samostatnou podčeleď listonosovitých netopírů, jejíž zástupci se vyznačují krví: živí se výhradně krvežravostí teplokrevných živočichů. Říkají vědci.
 
Krvežravost
Upíři nejsou příliš obratní letci proto vysílají ultrazvukové signály nižší frekvence. Existuje teorie, že právě toto znevýhodnění donutilo předka upírů, aby se místo chytání hmyzu za letu živil ektoparazity velkých savců. Společně s krví nasátými cizopasníky tak spořádal i větší či menší množství krve hostitele.

Dnešní upíři jsou plně přizpůsobeni ke konzumaci krve. Stoličky mají téměř úplně redukované, zato řezáky jsou velmi ostré a slouží k naříznutí kůže hostitele. Správné místo, kam kousnout, pozná upír pomocí zvláštního tepločivného orgánu, který mají v okolí nozder.

Sliny upírů obsahují anestetika a látky, které zabraňují srážení krve. Jedna z nich, pojmenovaná drakulin, je nejlepší antikoagulancium, které lidstvo dosud objevilo. Jeho průmyslově vyráběné deriváty se testují jako lék pro pacienty s mrtvicí.

Netopýři krev nesají, pouze ji olizují, jak vytéká z rány. Kvůli velké účinnosti jejich protisrážlivých slin rána často krvácí i dlouho poté, co už se upír nasytil.

Způsob života

Upíři jsou velmi sociální a kontaktní zvířata. Přes den se ukrývají na tmavých místech, v jeskyních, v dutinách stromů i v budovách, často ve velkých koloniích, někdy společně s dalšími druhy netopýrů. Vylétávají, teprve když je úplná tma, a hledají hostitele. Létají pomalu a nízko nad zemí.

K hostiteli málokdy přilétávají, jakmile nějakého objeví, přistanou na zem a dojdou po čtyřech. Na rozdíl od jiných druhů netopýrů se po zemi pohybují docela hbitě a rychle. Jejich spící hostitel si málokdy hodujícího upíra všimne, a pokud ano, upíři se nedají snadno odehnat.

Po napití je upír někdy tak těžký, že nemůže znovu vzlétnout a musí pěšky dojít až do své jeskyně.

Soubor:Desmodus.jpg